První den ve školce

Dnes jsme vyrazily poprvé do školky. Tedy do té opravdové. Protože před tím Niki chodila každý pátek do Miniškoličky, která jí nástup do této velké dost usnadnila :-)

VSTÁVÁNÍ

Bála jsem se ranního vstávání, protože já si za celou mateřskou nemohla vůbec stěžovat. Nikolka krásně spala (s usínáním to bylo horší), ale za to dříve jak v 8 hod. vstávala jen zřídkakdy. Jednou (1. ledna 2014) se nám všem třem (i s tatínkem) podařilo vstát až v 11 hodin. Hodně lidí říkalo, ať ji na to začnu připravovat už dříve. Ať chodíme dřív spát atd. Ale bylo i pár maminek, které tvrdily, že se to srovná s nástupem do školky. Tak já riskla těch pár. Zatím je brzy na zhodnocení, zda mi ta druhá varianta vyšla - to uvidíme časem. Nicméně Niki začala minulý týden sama od sebe vstávat okolo sedmé hodiny ranní. Takže si trénink nasadila bez mého dočinění. Dnes jsme nařídili budíka na 6:30 a vstali jsme všichni v 6:50 :-)

SNÍDANĚ

Naštěstí babička včera upekla výtečnou bábovku, takže Niki během oblékání zakousla pár soust a zapila mlékem. Jinak jsme zvyklé snídat trochu později, ne hned po probuzení. Tak uvidíme, jak to budeme praktikovat dále.

OBLÉKÁNÍ

Nikolka se moc těšila, takže neprobíhalo žádné odmlouvání. Pyžamo svlékla, co by dup a začala se sama oblékat. Pro jistotu jsem vše měla připravené už večer, abychom se nedostaly do ranního presu :-)

CO S SEBOU DO ŠKOLKY

To může být na každé školce jinak, ale my jsme si měly donést:
- pyžamko + pokud je potřeba, tak plyšáčka na spinkání
- náhradní tričko, punčošky, kalhotky, tepláky (kdyby došlo k nějakému karambolu)
- oblečení na ven
- obuv na ven
- bačkůrky
A u nás se jednou za půl roku nosí balení kapesníčků. Je to hygieničtější, než když děti nosí po kapsách posmrkané kapesníčky.
- na jaře /nebo u vás na podzim přibydou ještě holínky a pláštěnka

Protože jsme nastupovaly v půlce roku, tak Niki vzala do školky bonbóny, aby se s kamarády lépe seznámila :-)

PRVNÍ DOJMY

Niki mě doma pěkně popoháněla: "Mami, tak už pojď!" Nasedly jsme do auta, které bylo po včerejší noci pěkně zamrzlé, tak jsem musela škrábat a Niki bušila do okénka, že už chce jet. Zastavíme před školkou, tak říkala, jak se jí zvenčí moc líbí. Vlezeme do šatny: "Mami, svlíkni mě ty, tobě to jde rychleji, ať si můžu jít už hrát." 
Vejdeme do třídy: "Mami, tak ahoj." Ani pusa, nic. Podala paní učitelce ruku, ukázala jí, že donesla pro děti bonbónky na přivítanou a běžela za nima. 
Tak jsem šla vybalit věci do šatny a domů. 

Půjdu si pro ni ve tři hodiny. Tak jsem zvědavá, jak zvládla odpolední siestu (protože my do dnes siestíme v kočárku, v postýlce jen, když marodíme).

...tak jsem se k dopsání článku dostala až dnes :-)

Včera jsem si pro Nikču přišla, nejdřív jsem ji nemohla najít (převlékla si tričko), pak na mě nereagovala ona. Až po nějaké chvíli přiběhla, pozdravila mě a zase odběhla. No co vám budu povídat, čekala jsem ještě dobrých patnáct minut než složila všechny puzzle a pak s nechutí svolila k odchodu. 

Tak jsem se těšila, jak si Niki první den vyfotím, ale tím jsem ji pěkně naštvala :-) No nic, tak jindy.

Mezitím jsem vyzpovídala paní učitelku. Moje dítě, které mi prostě doma neusne ani po největší únavě, ve školce usnulo do pěti minut po pohádce. Ještě u toho stihla komandovat paní učitelku: "Jdi si sednout na svoji židli, u mě sedět nemusíš!" Protože pí. učitelka ji chtěla hladit, aby lépe usnula :-)

SHRNUTÍ

Z prvního dne mám moc dobrý pocit. Tak uvidíme, jak se vyvinou ty další...