Smutná zpráva + veselá = moc smutná / MIMODĚLOŽNÍ TĚHOTENSTVÍ

Nikča s Lukym zrovna koukali na večerníček. Udělala jsem si v koupelně těhotenský test a po večerníčku jsem jim ho ukázala. Nikolka: "Ukaž mami, co to je?" 
Luky: "To znamená, že budeme mít miminko". 
Nikolka: "Paráda". 

A tak to všechno začalo...

...Druhý den jsem měla bolesti v podbřišku, říkala jsem si, že je to normální, že jsem to měla přeci dostat a tak je to ta první menstruace, která se někdy ještě objeví a někdy ne. 

Třetí den - začala jsem trochu "špinit". Pořád jsem to přikládala k menstruaci. Zavolala jsem na gynekologii, řekla jsem o testu a popsala mé příznaky. Sestřička mě objednala na úterý. Víkend před námi. Jeli jsme s Nikčou na chalupu na Sázavu. A opravdu jsme si to užily. Spaly jsme ve stanu, byly jsme na Konopišti, jely vláčkem...jen břicho pobolívalo. 

V úterý jsem šla na gynekologické vyšetření. Trochu jsem krvácela. Doktorka říkala, že se to může stát a že to ještě nic neznamená. Jenže na vnitřním ultrazvuku nic nenašla a to ve mě "rýpala" pěkně. Taky to nepříjemně bolelo. Tak se rozhodla pro test hodnoty HCG (Choriogonadotropin je glykoproteinový hormon, který vzniká po oplození vajíčka a je vytvářen vyvíjejícím se embryem - zdroj wikipedia). Odpoledne jsem si měla zavolat o výsledky. Čekání do jedné hodiny bylo nesnesitelné. Volám doktorce, která mi sdělila: "Hodnota je poměrně vysoká 870, je tu šance, že se ti zpozdila ovulace a já ještě nic nevidím, přijď ve čtvrtek nalačno. Uděláme znovu testy a uvidíme, co dál."

Čtvrtek - odběr krve a potom znovu ultrazvuk. Bohužel na něm zase nic :-( Doktorka: "To pořád nic neznamená. Počkáme na rozbor krve." Volám v jednu hodinu. "Hodnoty se opět zvedly. Počkáme do pondělí a uvidíme, ale varianty jsou tři: 1) plod ještě není viditelný, kvůli pozdější ovulaci, 2) plod se nevyvíjí a tudíž ho v děloze není vidět, 3) mimoděložní těhotenství, ale tahle možnost je málo pravděpodobná."

Víkend - ani nekrvácím, ani nemám bolesti. Začínám věřit, že vše bude v pořádku a v pondělí se miminko na ultrazvuku konečně ukáže.

Pondělí - odběr krve a ultrazvuk. Doktorka se netváří. "Bohužel, tam nic nevidím. Už nemůžeme čekat, dali jsme tomu šanci, ale už to opravdu nevypadá. Předepíši ti žádanku o revizi a objednám tě. Horší je to v tom, že se možná jedná o mimoděložní těhotenství. Tady na pravé straně (ultrazvuk pěkně dloubnul) je vejcovod a u něho to vypadá jako gestační váček. Nechci tě nijak strašit. Uvidíme, třeba ti hodnota HCG klesla. Zavolej si odpoledne."
Poledne - volá mi sestřička, že se mám dostavit ještě jednou na ultrazvuk. Pokládám telefon a brečím. Poprvé to říkám i mamce, nechtěla jsem nikoho kolem sebe stresovat, stačí, že to bylo vypětí pro nás. 
Vyšetření - doktorka: "Co mi to děláš, tobě ty hodnoty hrozně vylítly, vyskoč na ultrazvuk, třeba to miminko najdeme." Dloubala do mě ultrazvukem dost dlouho, ale nenašla nic. Takže instrukce na druhý den: "Jez raději jen kašovitou stravu, jogurty, polévky, pokud je to mimoděložní těhotenství a praskne to, tak aby nebyly komplikace při hospitalizaci." Výborně, už mám slzy na krajíčku. Přestávám se bát o miminko, které už stejně nemá šanci a začínám se bát o sebe. Chci zůstat na živu! Opravdu mám strach. Doktorka: "Neboj se, na to se hned neumírá. Od půlnoci nejez a nepij! Ráno v sedm hodin jdi na gynekologickou ambulanci do nemocnice, jsi objednaná a přijmou tě."

Noc - v noci mi začaly hrozné bolesti do zad, jako když jsem poprvé rodila Nikču. Lekla jsem se, že to možná prasklo. Když bolesti neustaly ani po hodině, tak jsem se oblékla a vyrazila do nemocnice. Doktor na příjmu byl moc hodný, vyšetřil mě, hned řekl, že nic neprasklo, trochu mě to uklidnilo. Nicméně bolesti do zad neustávaly. Dostala jsem léky na bolest, kapačku, abych nebyla dehydratovaná a už si mě tam nechali. Stejně jsem měla jít ráno na zákrok.

Den zákroku - po sedmé hodině dorazily další dvě paní na stejnou operaci. Probíhá pod narkózou a trvá cca 15 minut. Mně dělali ještě jednou rozbor krve.  Na výsledky jsme čekali dlouho. Já od večera nepila, ještěže mi dali tu kapačku. Holčiny, co byly se mnou na pokoji to už měly za sebou a mohly se napít. Za chvíli byly obě dvě v pořádku. Já pořád nic. Přišla doktorka, že se na mě ještě jednou podívá, protože mi HCG opět vzrostlo a že je dost vysoké. Tak aby mi náhodou nevysáli zdravé miminko. HCG v pondělí 3100 a v úterý 3348. Miminko nikde, tak jsem se šla připravit na zákrok. Doktorka myslela, že se mi rovnou pod narkózou koukne i laparoskopicky, zda to není mimoděložní těhotenství, ale pan primář asi nechtěl, abych měla jizvy, tak říkal, že se udělá pouze revize a uvidíme. Na revizi je potřeba jen podepsat souhlas, od půlnoci nejíst a nepít, sundat si náušnice, piercingy..., vyčůrat se, připravit si do stolečku kalhotky s vložkou, lehnout na postel a hurá na sál. V předsálí mi nasadili zelenou čepičku, převlékli košilku a už se mě ujala anestezioložka. Dostala jsem panáka do žíli na uklidněnou a za chvíli jsem nevěděla o světě. Ještě na sále vás probudí a pak jste už na pokoji vzhůru, pokud teda nechcete dál spát. Já spala. Po půl hodině se můžete trochu napít a po dvou jít v doprovodu někoho blízkého domů. Ten den odpočívat. Já odpočívala i druhý. Ve čtvrtek jsem měla jít na kontrolní odběr. Pro jistotu nalačno.

Středa - nic moc. Břicho i záda bolí. Ležím.

Čtvrtek - ráno odběr krve. Pak jsem jela domů. Vzala Nikču a pro jistotu ji odvezla ke švagrové na hlídání. Po hodině a půl jsem se měla vrátit do nemocnice. Jela se mnou mamka. Hodnota vzrostla o 1500, takže akutní příjem. Zamluvení sálu. Rychlé vysvětlení pojmu mimoděložní těhotenství a šlo se na to. Všichni v nemocnici na mě byli moc hodní. Na cokoliv trpělivě odpovídali. Laparoskopicky pod narkózou museli plod odebrat i s vejcovodem. "Máte ještě druhý, jste mladá a perspektivní." Pan doktor mi tím opravdu pomohl. Zákrok trvá delší dobu cca 40 minut. A nemůže se po dvou hodinách domů. Jak já byla ráda, když jsem se po narkóze probudila. Břicho bolelo. Odpočívala jsem v nemocnici až do soboty. Nikče jsem ani nechyběla. Užila si to u tety a pak se na mě s taťkou přijela podívat.

Propuštění - mám se šetřit, což s malým dítětem moc nejde. Niki už je ale rozumná a pomáhala mi celá rodina a holky. Jsem v šestinedělí. Zatím nebrečím. Jizvy pnou - někdy si až myslím, že stehy prasknou. Pro jistotu mažu kůži kolem stehů bepanthenem, ať není tak napnutá.

Týden po zákroku - dnes mi vyndali stehy. Mám si je chvíli nechat a poté začít jizvy mazat. Ptala jsem se pana doktora, jestli mu nevadí, že na to budu dávat bepanthen Plus. Říkal, že je to ideální. Tak uvidíme. Zatím přikládám fotku jizev se stehy. 







Pro mě bylo velkou útěchou to, že mám doma zdravou krásnou holčičku. Nedovedu si představit, že by se mi stejná situace stala hned na poprvé. Ale i takové případy se přihodí a naštěstí většinou končí velmi dobře - brzkým otěhotněním s hladkým průběhem.




Ležíme s Nikolkou v posteli, chce ukázat ty stehy a říká: 
"A maminko, tam bylo to miminko? A to sem byla já?" 
"Ne, Nikolko, to bylo jiný miminko, ale nebylo na správném místě, tak ho musel pan doktor vyndat" 
"Hm, to je smůla, viď mami?" 
A za chvíli:
"Ale mami, neboj, příště už tě bude pan doktor jenom poslouchat a já budu mít brášku."

Foto těsně po vyndání stehů:

Foto 14 dnů po zákroku a svědomitém mazání Bepanthenem Plus: