Niki se probudila, tím jsem končila minulý příspěvek (Co s sebou na dovolenou). Vyspala se do růžova a měla hned plno elánu, jak když v ní čerti šijou. Spala v kočárku hned vedle klouzaček, takže když z něho vylezla a trochu se rozkoukala, tak okamžitě chtěla na klouzačky.
A pak se to stalo...důvod, proč píši tento příspěvek až o týden později a ne hned při dalším Nikčině spaní, což jsem původně slibovala.
Nikča sjela klouzačku po zádech (ne v sedě), což ji vymrštilo a dopadla na záda a hlavičku. Žádná velká rána to nebyla, začala hned plakat, přiběhla i teta Milča a utěšovaly jsme ji. Ale ona brečet nepřestávala až z toho zapomněla dýchat. V tu chvíli jsem si říkala, že to bude v pořádku, že se za chvíli nadechne, ale to už ji Milena chytla za nohy a snažila se ji otočit, aby dech popadla. Nepomohlo to. Tak volala na Pavla, aby přiběhl, že Niki nedýchá. Okolo nás se začali shromažďovat další rodiče s telefony (byl to přeci jen rodinný penzion). Pavel přiběhl, položil bezvládné tělíčko na zem a v tu chvíli jsem si naopak říkala, že je zle. Naštěstí nebylo. Pavel do Niki 2x vdechnul (o té její malé pusince se mu prý pak dva dny zdálo) a Nikča se rozdýchala.
Byla to fakt hrůza. Nikomu bych nepřála něco podobného zažít, ale pokud se to náhodou stane, tak prý stačí jen fouknout do obličeje a děti se opět rozdýchají.
Niki pak byla trochu apatická, asi taky v šoku, tak jsem se rozhodla, že zajedeme do Jindřichova Hradce do nemocnice. Byl podvečer. V nemocnici jsme putovali z chirurgie na rentgen, z rentgenu na neurologii a z neurologie na dětské odd. Diagnóza - lehký otřes mozku. Doktorka: "Maminko, tak si tu s námi poležíte". Maminka: brek. Přišli jsme na pokoj. Maminka: brek. Ta nemocnice je opravdu ošklivá, stará. Ale personál skvělej. Jen maminka nesmí být taková citlivka (po měsíci stráveném v nemocnici v pěti letech s toxoplazmozou se není zas tak moc čemu divit). Říkali mi, ať vydržíme do rána a že pak budeme moct odjet. Ale ráno při velké vizitě primář řekl, že je to nebezpečné a pokud na odchodu trvám, tak ať podepíši reverz. Maminka: brek. Reverz jsem nakonec nepodepsala. Začalo být teplo a my ty teplé dny trávily v nemocnici.
Náš pokoj |
Po dvou dnech nás pustili a začala nám dovolená. Jaká byla? To popíšu zítra.
Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat